Lidská práva

Studenti druhé jakosti

Na Slovensku jsou romské děti segregovány od zbytku svých spolužáků a vyučováni podle zkrácených školních osnov ve speciálních třídách. Následky sahají daleko za brány škol, Romové jsou tak vyloučeni z možnosti vysokoškolského vzdělání a uvíznou na špatně placených pracovních pozicích.

Jakubovi je 16 let a žije v Plaveckém Štvrtoku, vesnici vzdálené 20km na sever od Bratislavy na Slovensku. Základní školu ukončil ve speciální třídě pro děti s „lehkým mentálním postižením" poté co do ní byl převeden ze své běžné třídy v pátém ročníku. Jakub byl do té doby považován svými učiteli za vynikajícího studenta a dokonce mu za jeho výkony bylo poskytnuto stipendium. Jakub je ale Rom, jako všechny ostatní děti, které chodí do speciální třídy.

Po hádce s vyučujícím byl Jakub poslán na posouzení speciálních potřeb. Jeho rodiče nebyli o tom hodnocení nebo přemístění do speciální školy předem informováni. Během svého studia ve speciální třídě se učil podle výrazně zredukovaných školních osnov, nejméně o dva ročníky pozadu za svou dřívější třídou, což účinně zbrzdilo jeho vzdělávání a omezilo budoucí perspektivy.

K této zkušenosti se vyjadřuje „To co mi ve škole provedli bylo nefér. Udělali ze mne idiota. Býval jsem jedním z nejlepších žáků ve čtvrtém ročníku".

 

Jakubův případ není výjimečný. Téměř polovina romských žáků základní školy v Plaveckým Štvrtoku se de fakto učí ve speciálních třídách kde jsou pouze Romové, jak je tomu u tisíců dalších romských dětí napříč Slovenskem. V několika okrescích, navštěvují romské děti etnicky rozdělené školy a třídy, které také vyučují podle zkrácených školních osnov. V regionech s vysokou romskou populací jsou na speciálních školách nejméně tři ze čtyř Romové; v celé zemi jako celku Romové představují 85 procent všech dětí navštěvujících speciální školy. A to Romové tvoří méně než 10% celkové populace Slovenska.

Zakořeněné proti romské postoje uvnitř slovenského vzdělávacího systému, vedly až k situacím,kdy jsou romské děti, někdy už od mateřské školky vysloveně zamykány v oddělených školních třídách, chodbách nebo budovách a dokonce jsou oddělovány i v době oběda, aby se zabránilo jejich smíchání s žáky neromského původu.

Popírání práva na vzdělání bez diskriminace připravuje romské děti, v dlouhodobém horizontu, o širokou škálu dalších lidských práv včetně práva na ochranu zdraví, na práci a svobodu projevu. Je jim fakticky zamezen přístup k mnohým veřejným službám a plnému zapojení do slovenské společnosti.

 

SELHÁVAJÍCÍ VZDĚLÁVACÍ SYSTÉM

Běžný systém na slovenských základních školách je špatně koncipovaný a učitelé často nejsou ochotni poskytovat často potřebnou dodatečnou podporu žákům různých etnických a sociálních zázemí. Pro mnoho Romů není slovenština jejich prvním jazykem. Kulturní rozdíly a vysoká úroveň chudoby mezi Romy znamenají, že často potřebují dodatečnou jazykovou, předškolní nebo školní asistenci. Pokud nejsou tyto potřeby splněny, zůstává mnoho romských dětí pozadu a jsou vyčleněny ze základního vzdělávacího systému – buď do tříd pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami nebo do základních speciálních škol.

Pro posuzování speciálních vzdělávacích potřeb žáků slovenské zákony kategorizují sociální znevýhodnění vedle mentálního postižení. V situaci, kdy jsou Romové trvale vnímáni jako sociálně znevýhodněná skupina, systém fakticky předurčuje romské děti, aby byly identifikovány jako děti se speciálními potřebami. Srovnávání chudoby s mentálním postižením účinně upevňuje jejich celoživotní nevýhody.

Na Slovensku diagnostika speciálních vzdělávacích potřeb zahrnuje komplexní postupy hodnocení, spravované sítí školských poradenských center, které berou v úvahu kulturní , lingvistické a socioekonomické rozdíly romských dětí velice málo a nebo vůbec. Například komunikační schopnosti jsou hodnoceny pouze ve slovenštině. Navíc rozhodnutí umístit děti do speciálních škol jsou často činěna na počátku povinné školní docházky, praxe, kterou někteří odborní dětští psychologové na Slovensku považují za příliš brzkou.

Romské děti jsou obvykle také zařazovány do speciálních škol na základě jediného testu inteligence trvajícího 90 minut nebo méně. Slovenští a světový odborníci na duševní zdraví však uvedli, že jednorázové hodnocení by nemělo sloužit jako podklad pro takováto zařazení. K umístění dítěte do speciální základní školy musí dát souhlas rodiče. Toto je často úřady prezentováno jako důležitá pojistka proti chybnému umístění. Nicméně, Amnesty International se obává, že rozhodnutí nebo souhlas romských rodičů s umístěním jejich dětí do speciální školy je často činěno bez poskytnutí adekvátních informací.

Romští rodiče si často nejsou vědomi toho jaké dopady má vzdělávání ve speciálních školách na budoucnost jejich dětí. Mají také pocit, že kvůli předsudkům a nedostatku podpory, které se jejich dětem na běžných školách dostává je pro ně lepší navštěvovat speciální školy kde je přátelštější prostředí a to i za cenu nižší úrovně získaného vzdělání.

 

NÁSLEDKY VYLOUČENÍ TRVAJÍ CELÝ ŽIVOT

Ve většině speciálních tříd, které Amnesty International na Slovensku navštívila nebylo romským dětem povoleno brát si učebnice domů, protože se zaměstnanci domnívají, že by s těmito knihami špatně nakládaly nebo by se nikdy nevrátily. Takováto omezení zjevně omezují příležitosti k vzdělávání a vývoji mezi romskými dětmi. Irena, matka z romské osady v Krocanech, vesnice na východním Slovensku, vysvětlovala:" Šla jsme do školy a řekla......(učitelům), aby mi napsali domácí úkol, protože jsem chtěla pomoci svým dětem s učením....Ale (oni) řekli, že jim nemůžou dát knížky sebou domů...Jak se mohou (děti) naučit číst, psát nebo matematiku, když nemají knížky?

Romské děti, které jsou umístěny do speciálních škol nebo tříd mají velmi malou šanci, aby byly znovu zapojeny do běžného vzdělávacího systému. Přehodnocení žáků není zákonem vyžadováno a obvykle se provádí pouze na základě rodičovského požadavku.

Rovněž, doba strávená na speciální škole je ve vzdělávání dítěte zpravidla tak velikým krokem zpět, že je nepravděpodobné, aby učivo dohnaly.

Když žáci dokončí základní školu podle speciálních školních osnov, obdrží vysvědčení nižší úrovně, které jim umožňuje chodit na speciální střední školy. Jedná se o dvou nebo tříletý odborný program připravujíce je na povolání jako např.řezník, zedník, švec nebo zahradník. Romské děti s aspiracemi stát se inženýry, doktory nebo akademickými pracovníky mají malou šanci, aby tyto své sny uskutečnily.

CO JE TŘEBA UDĚLAT

Segregace Romů na slovenských školách je výsledkem rasové diskriminace v rámci vzdělávacího systému, odrážející zakořeněné předsudky a nesnášenlivost ve slovenské společnosti obecně. Slovenský Školský zákon z roku 2008 zakazuje všechny formy diskriminace, obzvláště segregaci. Ale nedokáže jasně definovat segregaci nebo začlenit pevné pokyny a opatření, která by pomohla orgánům školské správy segregaci identifikovat, monitorovat a posléze vymáhat její zrušení. Účinná opatření k realizaci tohoto zákazu musí být ještě zavedena.

Subjekty odpovědné za sledování realizace anti-diskriminační legislativy a Školského zákona (Slovenské národní centrum pro lidská práva a obzvláště Státní školní inspekce) v současné době postrádají nezbytné prostředky a nástroje, které jim musí být uděleny rovněž jako jasný mandát k prosazování zákazu segregace. Nedávno učiněný závazek, nové koaliční vlády, k odstranění školní segregace Romů, který je součástí vládního programu přijatého v říjnu 2010, je vítaným pokrokem.

Nicméně, segregace zůstává hlavní překážkou v uplatňování jejich práva na vzdělání a přispívá ke koloběhu chudoby, diskriminace a vyčlenění čímž Romové trpí obecně.

Slovensko nemůže stále odpírat romským dětem jejich právo na důstojnost a rovné zacházení. Volby, které teď vláda učiní mohou Romy uvěznit v pasti chudoby a opomíjet je celá příští desetiletí. Nebo jim může zajistit jejich právo na vzdělání bez diskriminace a tak jim umožnit plně se účastnit a přispívat k životu slovenské a evropské společnosti.

(článek převzat a přeložen z časopisu AI WIRE, Vol. 40, Issue 005)

Kam dál: