Diskriminace

 

  • V září 2017 zrušil král Saudské Arábie, Salmán bin Abd al-Azíz, zákaz řízení pro ženy v zemi. Zrušení zákazu bylo oslavováno jako velké vítězství, Saudská Arábie ale i nadále patří mezi země, které nejvíce omezují práva žen. Každá žena musí mít svého opatrovníka (otec, bratr, manžel, strýc), který musí dát souhlas s jakoukoliv významnější činností nebo rozhodnutím ženy, včetně cestování, podepsání smlouvy, provdání se nebo rozvodu.
  • V prosinci 2017 rozhodl australský parlament o legalizaci homosexuálních sňatků. V tomtéž měsíci také rakouský Ústavní soud rozhodl, že současný zákaz homosexuálních sňatků byl protiústavní. V roce 2015 legalizoval sňatky osob stejného pohlaví také Nejvyšší soud USA.
  • V roce 2016 žilo v ČR okolo 245 800 Romů, z nichž zhruba polovinu tvořili Romové integrovaní do společnosti a druhou polovinu tvořili Romové, kteří žijí v nepříznivé situaci, jež označujeme jako sociální vyloučení. V ČR bylo identifikováno 606 sociálně vyloučených lokalit, ve kterých žilo až 115 000 obyvatel, z nichž Romové tvořili převážnou většinu.
  • Přibližně ¾ světové populace žije v zemi s vysokou mírou státních restrikcí nebo nenávistně naladěnou společností vůči jinému než dominantnímu vyznání.
  • Průměrný roční plat na ženu ve světě je 12 tisíc dolarů (přibližně 261 tisíc korun za rok, tj. 21,8 tisíc korun za měsíc), zatímco muž si průměrně vydělá 21 tisíc dolarů, tedy téměř dvojnásobek.  V České republice jsou platy mužů průměrně o 22,5 % vyšší než platy žen. ČR je v této statistice v rámci Evropské unie na druhém nejhorším místě za Estonskem.

 

(Zdroje: Pew Research Center, IWPR, Eurostat, Zpráva Vlády ČRo stavu romské menšiny za rok 2016, The New York Times, The Guardian)

Diskriminací se obecně rozumí odlišné zacházení ve srovnatelných situacích bez rozumného odůvodnění – např. prodejce odmítne obsloužit zákazníka z důvodu jeho rasy nebo sexuální orientace, zaměstnavatel platí zaměstnankyni nižší plat než jejímu kolegovi, protože je žena apod. Aby se ale jednalo o diskriminaci v právním smyslu, a dotčená osoba se proti takovému zacházení mohla účinně bránit případně také u soudu, nestačí se diskriminovaným či diskriminovanou pouze cítit – diskriminace musí skutečně existovat, to znamená, že takové jednání musí mít znaky, které jsou obecně popsané a zakázané zákonem (zákon ale nespecifikuje každé jednání, které je diskriminativní, pouze popisuje obecné podmínky).

Mezinárodní úmluvy, národní ústavy i zákony vymezují takzvaně "zakázané důvody", ze kterých s lidmi nesmí být zacházeno odlišně. V České republice tyto důvody vymezuje Listina základních práv a svobod. Jsou jimi pohlaví, rasa, barva pleti, jazyk, víra a náboženství, politické či jiné smýšlení, národní nebo sociální původu, příslušnost k národnostní nebo etnické menšině, majetek, rod nebo jiné postavení. Odlišné zacházení s jednotlivci nebo skupinami osob z těchto důvodů je protiprávní a v některých případech se může jednat i o trestný čin.

Diskriminací naopak nejsou takzvaná pozitivní opatření (někdy také nazývána vyrovnávací opatření). Jejich podstatou je určitá forma zvýhodnění pro dosud znevýhodněné skupiny s cílem vyrovnat jejich příležitosti. Příkladem pozitivních opatření může být vyhrazování pracovních míst pro osoby se zdravotním postižením, stipendia pro etnické menšiny nebo kvóty pro méně zastoupené pohlaví ve vedoucích pozicích v zaměstnání.

Záblesky z historie

  • Již od začátků kolonizace byli do Ameriky dováženi afričtí otroci, kteří zde nahradili původní služebnictvo pocházející z chudších evropských zemí. Otroctví zde bylo praktikováno v 18. a 19. století, až do konce americké občanské války (1861 - 1865). Za tuto dobu se v Americe vytvořila až 4 milionová populace afroamerických otroků. Otroctví bylo zrušeno 13. dodatkem k americké Ústavě.
  • V roce 1896 rozhodl americký Nejvyšší soud ve věci Plessy vs. Ferguson a potvrdil, že rozdělení zařízení jako jsou toalety, kavárny, školy apod. na ty pro bílé občany a na ty pro afroamerické obyvatele je v souladu s Ústavou, pokud jejich kvalita není výrazně odlišná. Toto rozhodnutí bylo určující pro postavení černošského obyvatelstva na desítky nadcházejících let. Až v roce 1954 Nejvyšší soud rozhodl ve věci Brown vs. Board of Education (Rada pro vzdělání), že rasová segregace ve školách je protiústavní.
  • Roku 1955 odmítla Rosa Parksová uvolnit své místo v autobuse muži bílé pleti a byla zatčena. Její čin symbolizuje počátek boje za zrovnoprávnění černochů v Americe.
  • O osm let později zazněl během pochodu na Washington slavný projev Martina Luthera Kinga „I have a dream“ (“Mám sen”), v němž mluvil například o přání, aby jeho děti vyrůstaly v zemi, kde nebudou posuzovány podle barvy své pleti. Na M. L. Kinga, vůdce hnutí za práva Afroameričanů, byl spáchán atentát v roce 1968.
  • Finsko bylo v roce 1912 první evropskou zemí, která dala ženám volební právo. V České republice (tehdy Československu) ženám zaručila volební právo Ústava z roku 1920. V některých evropských zemích ženy nemohly volit ještě v druhé polovině 20. století (např. ve Švýcarsku mají volební právo až od roku 1971). V Saudské Arábii ženy poprvé volily v roce 2015, ale jen do místních zastupitelstev.
  • Teprve v roce 1973 byla homosexualita Americkou psychiatrickou asociací odstraněna ze seznamu duševních onemocnění. V roce 2000 uzákonil Vermont jako první americký stát registrovaná partnerství osob stejného pohlaví. Od června 2015 mohou osoby stejného pohlaví uzavřít manželství ve všech 50 amerických státech v důsledku přelomového rozhodnutí Nejvyššího soudu Spojených států Obergefell v. Hodges, který stanovil, že toto právo je jim dáno americkou Ústavou.
  • Nizozemí se v roce 2001 stalo první zemí na světě, která uzákonila možnost uzavírání sňatků osob stejného pohlaví. V České republice mohou homosexuální osoby uzavírat registrovaná partnerství od 1. července 2006, manželství stále uzavřít nemohou (práva registrovaných partnerů jsou oproti právům manželů omezená).