Jakmile lidé začnou znát svá základní práva, zjistí, že mohou ovlivňovat svůj vlastní rozvoj.

Díky tomu, že vyrůstala v brazilských favelách, získala Valdênia A. Paulino Lanfranchiová  bezprostřední zkušenosti s tím, jak chudoba omezuje možnosti lidí a potlačuje jejich touhy. Dnes je Valdênia pracuje jako právnička a je zároveň zakladatelkou Sapopemba Center for Human Rights (Centra pro lidská práva v Sapopembě) v Sao Paulu. Kromě toho vede několik kampaní proti porušování lidských práv ve favelách [brazilské slumy].

V červnu se Valdênia A. Paulino Lanfranchiová zúčastnila neformálního jednání Valného shromáždění OSN, které předcházelo zářijovému summitu o Rozvojových cílech tisíciletí. Při těchto jednáních vyjádřili nevládní a občansko-společenské organizace svá stanoviska k celosvětovému boji proti chudobě.


Co vyvolalo Váš zájem o lidská práva?

Narodila jsem se ve státě Minas Gerais. Když jsem byla ještě dítě, přestěhovali jsme se s rodinou do Sao Paula. Stejně jako mnozí ostatní lidé, přicházející do Sao Paula, jsme doufali v lepší život, který se však nikdy nenaplnil. Byla jsem svědkem hladovějících a umírajících lidí, dětské práce a násilí ze strany institucí – zejména násilných zákroků policie ve favelách. Dále také rasové a sociální diskriminace i lhostejnosti ze strany vlády. To mě přimělo, abych s tím něco dělala. Když mi bylo 14 let, pomáhala jsem ve slumech se zlepšováním gramotnosti dětí. V 18 letech jsem založila domov pro dívky, které se snažily přestat s prostitucí. V té době byly v  Sao Paulu i jiné iniciativy, které se zaměřovaly na boj proti porušování lidských práv, například Centrum na ochranu práv dítěte a dospívajícího, iniciativy nabízející ženám možnosti výdělku, veřejná zasedání v komunitách a mnoho dalších. Bylo velice důležité, že se všechny tyto iniciativy soustředily ve favelách, kde podporovaly odhodlanost a kreativitu místních lidí. Naše práce byla v této souvislosti zaměřená vždy zejména na posílení samostatnosti dětí, mladých lidí a žen, které jsou hlavními oběťmi porušování lidských práv.

Jaké jsou podle Vás hlavní překážky, které brání v boji proti porušování lidských práv ve favelách?

Lidská práva jsou ve slumech porušována ve všech směrech. Počínaje nedostatkem řádných obydlí přes omezování práva volného pohybu (jako následek zákazu vycházení z domu, který nařídili drogoví dealeři a policie) konče hromadnými popravami na příkaz státních zástupců. Oproti tomuto selhání je cílem naší práce zvýšit vliv komunit a také čerpat sílu na boj pro přežití v chudobě a vyloučení ze společnosti. Naše centrum se zaměřuje na vzdělání, aby se místní lidé dozvěděli, jak fungují nebo jak by měly fungovat veřejné instituce, jaká jsou jejich práva a jak k nim získat přístup.

Pokud byste mohla změnit jednu věc týkající se současné situace ve favelách, co by to bylo?

Naší největší výzvou byl vždy boj proti násilí ze strany institucí: policejní násilí, nedostatek služeb pro veřejnost jako například zdravotní péče, přístup ke vzdělání, nedostatek rekreačních středisek atd. Lidé musí znát svá práva. Lidská práva jsou pomyslnou propustkou pro lidi žijící v chudobě, aby mohli být uznáni lidskými bytostmi a občany. Být uznán za lidskou bytost je základním předpokladem k využívání základních práv a následné uvědomování si lidských práv je výchozím bodem k překonávání chudoby. Jakmile lidé začnou znát svá základní práva, zjistí, že jsou to právě oni, kdo může ovlivňovat svůj vlastní rozvoj a přestanou být spokojeni v roli těch, jejichž práva jsou potlačována. Začnou se podílet na politickém procesu, uplatňovat svá práva a donutí k zodpovědnosti ty, kteří jsou u moci.

Je velice důležité, aby si lidé uvědomili, že síla komunity spočívá zejména v jejím sociálním a politickém uspořádání. Zvláště důležitým ponaučením pro ty, kteří žijí v chudobě, je to, že jejich přístup k základním právům a službám závisí na schopnosti komunity být organizovanou a mobilizovat se. Zde je také důležité zdůraznit přínos žen v komunitách. Jakmile jsou si ženy vědomé svých práv, jsou více angažované a zapojují se do sociálních záležitostí a aktivit ve prospěch komunity.

Co byste vzkázala vládám na zářijového summitu OSN, který se zabýval Rozvojovými cíli tisíciletí?

Měly by naplnit mezinárodní smlouvy o lidských právech, které podepsaly. Kromě toho by se měly zabývat strukturálními příčinami světové chudoby, které spočívají v ekonomickém systému, který máme dnes ve světě. Naléhavě potřebujeme nový ekonomický systém, který bude založen na respektování lidských práv, multilaterálních obchodních vztazích a ochraně životního prostředí. Základní lidská práva a postupy k vymýcení chudoby, jako například právo na vzdělání, zdravotní péči, bydlení a přerozdělování příjmů, respektování rasové rovnosti a rovnoprávnosti žen – to vše musí být stanoveno zákonem, včetně financování.

Chtěla byste něco vzkázat našim čtenářům?

Univerzalita a nedělitelnost lidských práv je jediným způsobem jak začlenit opomíjené a přehlížené skupiny do procesu naplňování Rozvojových cílů tisíciletí (MDGs). Velká část světové populace – ti nejchudší lidé ze všech zemí a nejchudší země světa – stále nijak významně nezaznamenaly úsilí vynaložené k dosažení MDGs. V brazilských slumech bude žít v roce 2015 odhadem 1,4 miliardy lidí. Již zde tedy nejde o „menšinovou“ skupinu lidí. Miliony lidí bez domova a bez vlastní půdy nemohou být považováni za menšinu. Nesmíme na tyto lidi zapomínat. Celistvý pohled na lidská práva musí vést k diskuzi pro vytvoření nové společnosti ovlivněné ekonomickým a politickým uspořádáním světa jako jediný způsob k překonání chudoby, hladu, onemocnění a udržení normálního života na této planetě s omezenými zdroji. Tento obrovský úkol si žádá společné kroky i po roce 2015.

 

Kam dál: