Odepřené dětství

Čtrnáctiletý Rubén Darío Avendano Mora a jeho 25letý bratr Luis Guillermo Robayo Mora, byli zabiti v dubnu 2007. Bratři z Agua Blanca, samosprávného územního celku Sácama, oblasti Casanara, byli na cestě koupit dobytek a měli u sebe dosti veliký obnos peněz. Kolumbijská armáda tvrdila, že bratři byli členy guerilly, kteří byli zabiti armádními jednotkami, právě když měli obdržet výpalné. Oba byli evidentně mučeni. Rubén Dário měl popáleniny na prstech a hluboké řezné rány přes hrdlo. Luis Guillermo měl na břiše popáleniny způsobené kyselinou.

Po více než 40 let je Kolumbie v sevření vnitřního ozbrojeného konfliktu, který postavil bezpečnostní síly a polovojenské jednotky proti guerillovým skupinám. Závažným porušováním lidských práv, která symbolizují tento konflikt – jako nucená zmizení, mučení, únosy a zabíjení – jsou vystavovány děti stejně jako dospělí. Děti v ozbrojeném konfliktu zraněné a nebo zabité jsou často nezúčastněnými diváky zastiženými na špatném místě ve špatný čas. Jindy se ale stávají cílem záměrným při terorizování komunit nebo v rámci odvetných vražd. Mnohé děti jsou zabíjeny nebo mučeny jednoduše proto, že žijí v „nepřátelské zóně“ a jsou tudíž považovány za sympatizanty druhé strany. Některé, převážně dívky jsou vybírány za účelem sexuálního zneužívání.

Šestnáctiletá Ingrid Yahaira Sinisterra byla unesena a zabita polovojenskými jednotkami 24. října 2007 v Buenaventura, oblasti Valle del Cauca. Když se její rodina vydala za polovojenskými jednotkami požádat o vydání jejího těla, bylo jim řečeno, že byla zavražděna ostatním pro výstrahu, aby nenavazovali vztahy s členy guerill. Příští den rodina vylovila z moře její zohavené tělo a pohřbila ji. Případ Ingrid Yahairy Sinisterry není ojedinělý. Polovojenské skupiny unášejí a znásilňují dívky ve všech různých částech Kolumbie a nutí je k prostituci. Vojáci a členové guerill jsou rovněž zapleteni do případů násilí na ženách a dívkách.

Dětští vojáci

 

Odhaduje se, že v Kolumbii je 8 až 13 tisíc dětských vojáků. Jak guerilla, tak polovojenské skupiny pokračují ve verbování dětí jako bojovníků – některým je jenom 7 let.

Zatímco někteří dětští vojáci jsou poháněni chudobou a diskriminací, jiní jsou uneseni nebo donuceni zastrašováním. V lednu 2008 byli v obci La Hormiga, oblasti Putumayo zabiti dva chlapci ve věku 12 a 14 let, údajně guerillovou skupinou Revoluční ozbrojené síly Kolumbie (FARC), patrně to byla odplata za to, že se k nim odmítli připojit. Domy jejich rodin byly poté srovnány se zemí.

Ačkoli bezpečnostní složky oficiálně nenajímají děti jako bojovníky, využívají dětí jako informátorů a objevují se také hlášení o vojácích, kteří získávají ve školách informace od dětí, tím že je lákají na sladkosti a peníze nebo jim vyhrožují.

Vysídlené děti

 

Možná více než 50 procent z tří až čtyř milionů vysídlených osob v Kolumbii je mladších 18ti let. Vysídlené osoby během přesunu a i poté, co se usídlí někde jinde, naráží na překážky, které jim brání v přístupu ke zboží a službám. Něco tak všedního jako docházka do školy může znamenat nebezpečí. Některé školní dvory jakož i místní zdroje vody a venkovské přístupové cesty jsou posypané nášlapnými minami a nevybuchlou municí (UXOs).

Kolumbie má údajně nejvyšší počet obětí pozemních min na světě. Skupiny guerill – obzvláště FARC a v menším rozsahu také ELN – pokračují v používání nášlapných min. Děti hrající si nebo pracující na polích, nevědomé si nebezpečí, které představují nášlapné miny, jsou obzvláště v nebezpečí.

Pomoc a podpora obětem pozemních min je často nedostačující. María (toto není její pravé jméno), nyní 19letá, žije ve Florencii, v oblasti Caquetá a má malého syna. Chodí s obtížemi s pomocí hole. Roky poté co byla zraněna stále čeká na protézu dolní končetiny, jenž by jí umožnila snadnější chůzi. Popis toho jak ke zranění přišla, odráží příběhy mnoha obětí pozemních min.

„Když se mí rodiče rozešli, zůstala jsem s matkou. Bylo mi 9 let a vždy jsem jí nosila jídlo (na pole). Jeden den, jsem něco uviděla a šlápla jsem na minu (…) Exploze mne zmrzačila. Ztratila jsem nohu od kolena dolů. Nenahlásily jsme to, protože jsme se obávaly, že nás označí za příznivkyně guerilly a bude následovat odveta. Šly jsme do zdravotnického střediska, dostala jsem gangrénu. Znamenalo to pro mě těžkou újmu. Šly jsme za doktorem a řekly mu, že mne uštknul had (…) Mám pouze tuto hůl, protože si protézu nemohu dovolit.“

K čemu vyzývá AMNESTY INTERNATIONAL

 

Amnesty International nadále vyzývá povstalecké skupiny, aby se veřejně zavázaly, že nebudou rekrutovat osoby mladší 15 let a okamžitě propustí všechny dětské vojáky. Skupiny guerill stejně jako bezpečnostní složky státu by také neměly používat tzv. nerozlišujících zbraní (tj. ty, které ze své povahy nerozlišují, zda zasáhnou vojáka nebo civilistu) jako jsou pozemní miny a zajistit, že při plánování a uskutečňování ozbrojených útoků jsou přijímána potřebná bezpečnostní opatření na ochranu civilistů a civilních objektů jako jsou školy.

AI apeluje na kolumbijské úřady, aby dostály svým závazkům podle Úmluvy OSN o právech dítěte a zajistily všem kolumbijském dětem možnost užívání svých lidských práv včetně práva na život a na svobodu před mučením nebo jiným špatným zacházením.

 

Kam dál:

Komentáře:

Přidat komentář