Diskriminace Romů v českém vzdělávání

Tuzemským úřadům se stále nedaří dostatečně začleňovat romské děti do běžných základních škol. Na problém upozornil i bývalý ombudsman Pavel Varvařovský, podle kterého romské děti tvoří 32 % žáků základních praktických škol v Česku. Dle jeho názoru to ukazuje na přetrvávající systémový problém.

 

Evropský soud pro lidská práva v roce 2007 vydal rozhodnutí upozorňující na diskriminaci romských dětí v českých školách. Vycházel přitom z údajů, že více než 50 % všech žáků speciálních škol tvoří Romové.

 

Historické okolnosti

Současný problém diskriminace romských dětí ve vzdělávání má mnohem komplexnější historii, než se může na první pohled zdát. Dnešní stav je v mnoha ohledech determinován situací ve školství, která panovala za komunismu. Romské děti sice mají povinnou školní docházku od dob Marie Terezie, avšak striktně vyžadována začala být až po roce 1948.

 

Komunistická vláda prosazovala asimilaci Romů, což se projevovalo i v oblasti vzdělávání. Neexistovala zde tolerance vůči různorodosti. Všichni byli bráni jako stejní a tak se k nim také přistupovalo. Potřeby dětí, které se nějak vymykaly z průměrnosti (ať už etnicitou, či třeba mentální kapacitou), nebyly brány vůbec v potaz. Specifické potřeby romských dětí vycházející z jejich odlišné kulturní identity byly nejen ignorovány, ale často i potlačovány. Neplnění povinné školní docházky pak bylo trestáno různými způsoby – od finančních sankcí až po trestní stíhání rodičů. Těžko si mohli Romové za takovýchto podmínek a za tak krátkou dobu vypěstovat obdobný vztah ke vzdělání, jaký má většinová společnost. Tento proces bude trvat celé generace.

 

Pád komunismu přinesl mnohé významné změny, nikoliv však v přístupu k romským dětem v oblasti vzdělávání. V drtivé většině případů se stále projevuje snaha „natřít romské děti na bílo“ a potlačit skrze asimilaci jejich projevy, které nezapadají do představy „průměrného žáka“. Není proto divu, že mnoho Romů dokončí pouze základní vzdělání. Svou roli hraje i negativní zkušenost jejich rodičů a prarodičů z komunistického systému vzdělávání.

 

Co je příčinou problému?


Vedle negativní historické zkušenosti je jedním z důvodu i neschopnost romských dětí zapadnout do škatulky „průměrného žáka“. Tento stav je dán odlišnou kulturní identitou, která ovlivňuje mnoho dalších faktorů. Romské děti jsou v předškolním věku vychovávány doma, v komunitě svých příbuzných. Nejsou zvyklé na cizí prostředí jako děti, které absolvovaly mateřskou školku. Příchod do neznámého prostředí školy je pro ně proto velmi frustrujícím zážitkem. Učebnice, výuka… – vše je přizpůsobeno chápání českých dětí, které jsou v předškolním věku formovány jiným způsobem a mají jiné znalosti než děti romské.

 

Problémy malého školáka tak začínají záhy: nemá dostatečné znalosti, které se u dítěte jeho věku předpokládají, protože jeho předškolní výchova měla jinou podobu. Brzy se začne potýkat s tím, že doma nemá dostatek času a prostoru na učení, že jeho individuální vzdělání není pro jeho rodiče prioritou (tou je rodina, komunita) nebo že nemá pevný denní režim a schopnost rozhodovat se sám za sebe. Romské dítě se potýká i s jazykovými problémy. Mnozí rodiče se pod tlakem negativní zkušenosti ze svých školních let snaží mluvit s dětmi doma česky, aby předešli tomu, že jejich dítě nebude ve škole rozumět jako kdysi oni. To však není samo o sobě řešení, protože se mnohdy jedná spíše o jakýsi romský etnolekt[1] ovlivněný romštinou a nespisovnými výrazy. Dítě hovořící takovýmto etnolektem má pak s češtinou problémy na všech úrovních (od fonetiky přes gramatiku až po stylistiku) a nezkušenému pedagogovi se může zdát dítě hovořící tímto způsobem jako mentálně zaostalé. A právě z nepochopení všech těchto souvislostí plyne velké množství romských dětí na českých základních praktických školách.

 

Aktuální situace

Podle výzkumu, který v roce 2014 provedla Česká školní inspekce, představují Romové okolo 32 % dětí, které studují v rámci vzdělávacích programů pro žáky s lehkým mentálním postižením. Tento počet je ve velkém nepoměru k počtu Romů v České republice, který se odhaduje na 150 až 300 tisíc, tj. 1,4-2,8 % celkové populace. Jeden z nejvyšších podílů romských dětí v praktických školách (41 %) najdeme v Moravskoslezském kraji. Do těchto škol jsou děti zařazovány často při prvních náznacích problému v komunikaci mezi žákem a školou a na základě vyšetření v pedagogicko-psychologické poradně, jejíž testy jsou standardizovány podle dětí majority. Stěží mohou takové testy být validní pro romské děti, neboť nezohledňují jejich již zmíněné odlišné kulturní a sociální zkušenosti.

 

Zpráva veřejného ochránce práv z června 2012 konstatuje, že zastoupení romských žáků v praktických školách je nepřiměřené a že tato nadreprezentace představuje segregaci, která odsuzuje i budoucí generace Romů k životu v chudob

ě, protože omezuje jejich šance na další vzdělání i na výběr budoucího povolání. Ve světle těchto poznatků zpráva vyzvala vládu, aby přijala opatření, která zajistí začlenění romských žáků do hlavního vzdělávacího proudu.

 

Během školního roku 2011/2012 provedl ombudsman celorepublikové šetření v 67 náhodně vybraných školách, které vyučují podle vzdělávacího programu pro děti s lehkým mentálním postižením. Výsledky šetření potvrdily, že zastoupení romských žáků ve sledovaných praktických školách či třídách se stále pohybuje kolem 35 %.

 

V únoru 2015 přijala Česká vláda nový akční plán, který předjímal kompletní novelu školského zákona tak, aby bylo zajištěno vzdělání pro všechny žáky v běžných školách. Zavedení této novely, která by měla vstoupit v platnost v září 2016 musí zajistit, že školy začlení romské žáky do běžných smíšených tříd a pomůžou jim čelit obtížím, spíše než aby podporovaly jejich pokračování v prakticky segregovaných třídách pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami. Pokud táto reforma bude přijata beze zbytku, ukončení speciálního vzdělávacího programu pro žáky s lehkým mentálním postižením nabízí  vyhlídku na významný pokrok směrem k dosažení integrovaného vzdělání pro romské děti.

 

K dalším faktorem způsobujícím nerovný přístup ke kvalitnímu vzdělávání patří předsudky vůči Romům ze strany pedagogů nebo ostatních žáků v smíšených běžných školách, chronický nedostatek zdrojů pro podporu překonávání problémů romských dětí v hlavním vzdělávacím proudu a tlak, který pociťují rodiče, aby souhlasily s přestupem svých dětí do základní školy praktické.

 

Smutným faktem zůstává, že většina romských rodičů zařazení svých dětí do praktických/zvláštních škol nebrání, a mnohdy ho dokonce vyžaduje, protože například chtějí, aby byly všechny děti pohromadě. Většina romských rodičů si neuvědomuje, že vyloučení jejich dětí z klasického vzdělávacího systému základních škol je pro ně do budoucna velkým znevýhodněním.

 

Přestože se většina bývalých zvláštních škol přejmenovala na základní školu, všechny nadále vyučují podle redukovaných osnov. Běžné „romské“ základní školy jsou si sice na papíře s jinými školami rovny, ve skutečnosti však také porušují právo na rovný přístup ke vzdělání tím, že žákům zapsaným do těchto škol často na základě sociálního znevýhodnění dlouhodobě poskytují vzdělání horší úrovně.

 

Podle mezinárodního práva na ochranu lidských práv představuje segregace Romů v přístupu ke vzdělání formu rasové diskriminace ve všech případech, kdy jí chybí její objektivní a rozumné odůvodnění.

 

Segregace v přípravných třídách

Přípravné třídy, nebo také „nulté ročníky“ mají za úkol usnadnit vstup do školy dětem, které v době zápisu neprokázaly dostatečné mentální schopnosti. Podle údajů České školní inspekce pochází 97,5 % dětí v přípravných třídách ze sociálně znevýhodněného prostředí. Mezi českými úřady je široce přijímáno, že se pojem sociálně znevýhodněné děti užívá pro popis romských dětí. Většina z nich je navíc posílána do přípravných tříd i proto, že nenavštěvovaly mateřskou školu. Přípravné třídy v běžných i mateřských školách tedy fungují jako „sběrná místa“ romských dětí. Tím ještě více usnadňují segregaci, neboť děti z přípravné třídy často pokračují ve stejném složení i během následné školní docházky. Mnoho přípravných tříd navíc funguje při bývalých zvláštních školách, což opět vede k následnému zápisu dětí do těchto škol.

 

Jak to řešit?

ČR přijala několik opatření, například změnila vyhlášky, které se týkají informovaného souhlasu rodičů nebo práce poradenských center. To však stále nestačí. Problém spočívá kupříkladu v tom, že děti ze sociálně znevýhodněného prostředí potřebují podporu, které se jim v běžných školách nedostává.

 

V první řadě by škola měla najít cestu k rodičům romských žáků, navázat pozitivní vztah mezi učitelem, dítětem a jeho rodiči. Je třeba, aby se aktivně snažila přesvědčit rodiče, že vzdělání jejich dětí je důležité, což v romské komunitě není převažující hodnota, byť moudrost je tradičně vysoce ceněna.

 

Zpočátku by škola měla zvolit nadstandardní přístup k romským dětem. To znamená prominout například neochotu rodičů pořídit svým školou povinným ratolestem školní pomůcky nebo pomáhat dítěti s domácí přípravou. Nejde ale o to, být slepý k problémům. Je třeba o těchto problémech s rodiči hovořit, vysvětlit jim potřebu vzdělání a postupně po nich chtít větší spolupráci.

 

Učitelé by navíc měli být schopni a ochotni poznat a porozumět prostředí, v němž romské děti vyrůstají a žijí. Je proto třeba začít připravovat již budoucí pedagogy při jejich studiu na práci s rozmanitým kolektivem dětí s různými potřebami a zvyky, tak aby si byli schopni poradit, až se s různorodostí setkají v reálné pracovní praxi. Budoucí učitelé by měli mít nejen dostatečnou kvalifikaci, ale také individuální přístup k dětem.

 

V neposlední řadě by se stát měl snažit řešit tuto problematiku plošně. Pokud totiž budeme podnikat kroky jen u několika škol, tak situace diskriminace nejen romských dětí v přístupu ke vzdělávání nebude spolehlivě vyřešena ani s nástupem dalších generací dětí. Jak totiž školy samy dávají najevo – chybí jim peníze a podmínky pro individuální přístup k žákům.

 

Diskriminace v přístupu ke vzdělání – odkazy:

 

Dokument Amnesty International: „Česká vláda propadá již pátým rokem“:

http://www.amnesty.org/en/library/asset/EUR71/006/2012/cs/235fec12-43e0-4215-a4bc-19254b807cd3/eur710062012cs.pdf

 

Článek na webu České televize: „Amnesty International: Stát dělá málo proti segregaci romských žáků“:

http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/183274-amnesty-international-stat-dela-malo-proti-segregaci-romskych-zaku/

 

Rozhovor se senátorem a stínovým ministrem školství Marcelem Chládkem:

http://www.youtube.com/watch?v=Er9trfp1CTk

 

Vzdělání Romů v ČR – informace pro učitele (z projektu Varianty ČvT)

https://www.pf.jcu.cz/stru/katedry/pgps/ikvz/podkapitoly/b02romove/18.pdf

 

Článek na webu iDnes: Romů v běžných školách přibývá, chlubí se stát. Školám chybí asistenti

http://zpravy.idnes.cz/skolam-chybi-podminky-na-inkluzi-d4n-/domaci.aspx?c=A131017_164157_domaci_jj

 

 



[1] Neustálená forma nemateřského jazyka, např. specifická romská podoba mluvené češtiny, slovenštiny a dalších jazyků.

 

Kam dál:

Komentáře:

Zatím žádné komentáře...

Přidat komentář