Uzavření detenčního střediska Manus: porušení lidských práv i mezinárodního práva

Anketa

Souhlasíte s přijetím zákona o manželství homosexuálů?

Ano, myslím si, že by všichni lidé měli mít stejná práva.

10%

Ne, manželství by mělo zůstat sňatkem muže a ženy

76.8%

Ne, ale upravil(a) bych současný zákon o registrovaném partnerství tak, aby mělo stejnou váhu jako manželství.

13.2%

Celkem hlasů: 14317

» Nehlasovat a zjistit více

Starší ankety

Uzavření detenčního střediska Manus: porušení lidských práv i mezinárodního práva

2.1.2018

Australská azylová politika týkající se uprchlíků a žadatelů o azyl je jednou z nejpřísnějších na světě. Byla speciálně sestavena tak, aby odrazovala žadatele, kteří chtějí do Austrálie připlout lodí. V rámci této offshore politiky jsou pobřežní stráží zadržováni lidé, kteří se snaží dostat do Austrálie přes oceán. Následně jsou umístěni na dobu neurčitou do detenčních center na ostrovech mimo Austrálii. Jedno z těchto zařízení bylo nedávno uzavřeno, a to detenční středisko Manus.

Detenční zařízení Manus

Kontroverzní centrum umístěné na ostrovech Papua Nová Guinea (PNG), označované zadrženými jako"australské Guantánamo", je jedním z několika detenčních center. Toto regionální centrum Manus se nachází na malém ostrově Manus, asi 300 km od hlavního ostrova Papua-Nová Guinea, a řídí jej australská vláda. V říjnu roku 2017 bylo toto centrum domovem pro zhruba 600 mužů. Nikdo z nich nemůže opustit tábor a pohybovat se volně po ostrově.

Vznik detenčních center Manus a Nauru

Zařízení na Manusu bylo založeno v roce 2001 společně s táborem na Nauru. Zatímco v centru Nauru sídlí svobodné ženy a rodiny, včetně otců, na Manusu jsou drženi jen samotní muži. Oba tábory postupně upadaly a byly nakonec uzavřeny v roce 2008. O čtyři roky později se však znovu otevřely po velkém nárůstu počtu uprchlíků, kteří se pokoušeli dostat do Austrálie. Austrálie, PNG a Nauru uzavřeli dohodu, podle níž mají tato dvě centra přijímat nelegální pasažéry zadržených lodí výměnou za peníze. Oba tábory jsou provozovány australskou společností Broadspectrum.

Porušování základních lidskýh práv žadatelů o azyl
Organizace spojených národů a lidskoprávní organizace popsaly podmínky v těchto centrech jako hrozné a potvrdily, že zde žijící uprchlíci jsou vážně zneužíváni a zanedbáváni. Výbor Spojených národů pro lidská práva také kladl důraz na chybějící služby v oblasti duševního zdraví, případy vážných napadení, sexuálního zneužívání, sebepoškozování a podezřelých úmrtí. Drsné podmínky přinutily některé žadatele o azyl k návratu do své země původu navzdory rizikům, kterým zde mohou čelit.
Vzhledem ke stavu střediska Manus Nejvyšší soud PNG rozhodl, že je centrum nezákonné a porušuje lidská práva. V srpnu roku 2016 Papua-Nová Guinea a Austrálie oznámily uzavření pobřežního střediska v zátoce Manus. Problém nastal ve chvíli, kdy uprchlíci odmítli odejít: v žádné jiné zemi jim nebyla nabídnuta možnost přesídlení a tvrdili, že nejsou na ostrově v bezpečí. Tato tvrzení potvrdilo mnoho incidentů, jako například útok na 3 muže na konci července. Došlo i k několika incidentům, během nichž uprchlíci, kterým byl udělen azyl, byli podle organizací pro lidská práva zraněni nebo jiným způsobem zneužíváni místním obyvatelstvem. V důsledku se tak většina z nich vrátila zpět do areálu Manus, protože se nemohla integrovat do komunity PNG.

Manus Island regional processing facility. DIAC Images.

Snahy o uzavření střediska
Od té doby se australská vláda snažila vyklidit centrum a začala nabízet až 25 000 dolarů uprchlíkům, kteří se rozhodnou k odchodu. Porušila tím mezinárodní právo non refoulementtak, že se snaží přesvědčit jednotlivce, aby se vrátili do jim nebezpečných zemí. Tabani, jeden z uprchlíků popsal své ozhodnutí vrátit se: "Nechci umřít v PNG. Dávám přednost umírání v Myanmaru. Jakmile přijedu do Myanmaru, tak mě pravděpodobně zabijí ... Austrálii je ale jedno, jestli žijeme nebo zemřeme." Australská vláda v Canbeře rozhodla, že nikdo, kdo byl zadržen na Manusu nebo na Nauru, nebude přesídlen do Austrálie. Pokud je žadateli přidělen status uprchlíka, nejprve bude přesunut z ostrova Manus do tranzitního tábora poblíž města Lorengau, kde se má připravit na integraci do komunity PNG.

Svědectví z uzavíraní zařízení
V roce 2013, novinář Behrouz Boochani, etnický Kurd, uprchl z Íránu poté, co bylo několik jeho kolegů zatčeno. Boochani cestoval přes jihovýchodní Asii a pak lodí na Vánoční ostrov, odkud byl deportován na ostrov Manus, kde byl čtyři roky držen. Novinář začal popisovat události v deníku The Guardian ve snaze upozornit na stávající situaci. Zároveň tajně natáčel dění v centru. Z těchto záběrů vytvořil společně s irácko-nizozemským producentem Arash Kamali Sarvestani dokument Chauka, Please Tell Us the Time, oceněný organizací Amnesty International. Dokument byl poprvé promítán na mezinárodním festivalu v Londýně a na festivalu v Sydney. Sám Boochani ovšem nedostal povolení navštívit zemi při příležitosti promítání, a to i přes naléhání několika australských senátorů.
Refugees are welcome main banner - Refugee Action protest 27 July 2013 Melbourne. John Englart

Boochani byl také účastníkem protestu proti uzavření tábora, kdy se australská vláda snažila vystrnadit obyvatele zastavením dodávek vody, elektřiny a ničením obytných stanů. Po více než 20 dnech odolávání bez jídla, vody a léků byli uprchlíci násilně přinuceni k přesunu do nového tábora. “Útočili na muže, kteří se shromáždili v komplexu, bili je, kopali do nich a mlátili je dřevěnými holemi a čímkoliv, co jim bylo k dispozici. Během několika minut tak muže donutili k tomu, aby nastoupili do autobusů.” Muži, kteří byli tímto násilím traumatizováni, byli přemístěni do tábora v East Lorengau. Tento tábor má kapacitu 280 lidí, ale do konce toho dne sem bylo přemístěno téměř 400 mužů. Asi 60 osob zůstalo bez domova několik dní.

Přetrvávající problém novodobé australské historie

Boochani se k procesu uzavíraní vyjádřil tak, že se australské vládě a vládě PNG se nakonec podařilo uzavřít tábor silou. Ve skutečnosti se jim ale jen podařilo tento problém přesunout o 24 km jinam. Zároveň výkonný ředitel Právního centra pro lidská práva Hugh de Kretser prohlásil, že Austrálie byla zodpovědná za ochranu těch, kteří byli na Manusu drženi. "Namísto toho australská vláda zastavila dodávku jídla, elektřiny a vody. Tito nevinní muži jsou ohroženi, ale nemají kam jít. Jsou vystrašeni násilím, které jim hrozí, pokud zůstanou ale i pokud ostrovy opustí. Tito muži si zaslouží budoucnost, ale namísto toho se je naše vláda snaží přimět, aby se vrátili do země, kde jsou pronásledováni, nebo se přestěhovali z jednoho tábora do jiného."

Zdroje