Obchod se ženami

Otroctví. Výraz, který asi nejpřesněji vystihuje podmínky, kterým jsou vystaveny oběti obchodu s lidmi. Odhady o množství těch, kteří jsou

omezováni ve svých svobodách a zneužíváni k vykonávání nějaké formy otrocké práce, se značně rozcházejí. Podle odhadů FBI bylo v roce 2001 obchodováno se 700 tisíc ženami a dětmi po celém světě, zatímco UNICEF uvádí 1,75 milionu pro stejné období a Mezinárodní organizace pro migraci (IOM) pouze 400 000 žen a dětí. Naprostá většina z nich je pak v neznámém prostředí zneužívána nebo nucena k prostituci.

Obchodníci své oběti nejčastěji získávají pomocí lukrativních nabídek zaměstnání v cizině. Ženy, které žijí v chudých regionech (státy bývalého Sovětského svazu, Asie i Latinské Ameriky), nemají práci nebo jsou v tíživé finanční situaci, snadno uvěří slibům o pracovních příležitostech, slušném platu a lepší budoucnosti. Na cestu, se kterou jsou spojeny četné poplatky, si oběť musí půjčit od samotných pašeráků. Po příjezdu na místo jsou pak ženě pod záminkou vyřízení nezbytných formalit zabaveny doklady. Stává se tak velice zranitelnou, protože může být místními úřady považována za nelegální imigrantku. Po příjezdu na místo je pak – pod pohrůžkou fyzického násilí na ní nebo na její rodině - donucena prostitucí vydělat na splacení svého dluhu. Obvyklými podniky, kde tak činí, jsou noční bary, lázně, masážní salony, nebo hotely.

Nejčastějšími cílovými oblastmi jsou západoevropské nebo severoamerické státy, a to především kvůli své ekonomické vyspělosti.


Oběti nucené prostituce trpí velmi vážnými psychologickými problémy a následky zneužívání se často projevují celý život. Mnoho žen trpí posttraumatickými syndromy podobnými těm, se kterými se setkáváme například u válečných veteránů – neschopnost prožívat pozitivní emoce, výpadky paměti, noční můry, záchvaty agresivity, sebevražedné sklony. Do zemí s vysokou životní úrovní je také jednodušší lákat potenciální oběti. Obchod se však nevyhýbá ani méně vyspělým asijským zemím – například z Nepálu do Indie proudí každý rok odhadem až 10 000 žen. Česká republika byla dlouho pouze tranzitní zemí, nyní se ale díky ekonomickému pokroku, spojenému se vstupem do EU, stává i jednou z konečných stanic pro mnoho dívek, především ze zemí bývalého Sovětského svazu.

Proti pašování a zneužívání žen bojuje četná mnoho organizací. Některé (Amnesty International) se snaží zvýšit povědomí veřejnosti o této problematice, jiné (Soroptimist, v českém prostředí organizace La Strada), pomáhají obětem zneužívání se zařazením zpět do společnosti, další (OSN, UNICEF) prosazují různé legislativní změny, které pak usnadňují policistům stíhání pachatelů. Mezi ně patří například Protokol o prevenci, potlačování a trestání obchodování s lidmi, zejména se ženami a dětmi z roku 2000 (Protocol to Prevent, Suppress and Punish Trafficking in Persons, especially Women and Children). Tento dokument, vypracovaný Organizací spojených národů, přesně definuje obchodování se ženami a signatáře zavazuje k boji proti němu. Státy, které přijaly tento protokol, mají přijmout potřebnou legislativu k ochraně obětí obchodu s lidmi a k jeho potírání. Protokol zdůrazňuje také důležitost spolupráce mezi státy při potírání obchodu s lidmi. Dohodu zatím podepsalo 117 států. Dřívější deklarace OSN Vídeňská deklarace a Akční program (1993, Vienna Declaration and Action Program) vyzývá k mezinárodní reakci s cílem odstranit sexuální otroctví. Obchod se ženami porušuje hned několik článků Všeobecné deklarace lidských práv. Ženy nucené k prostituci se stávají novodobými otrokyněmi, je omezována jejich svoboda, nemohou se svobodně rozhodovat, je jim bráněno ve svobodě pohybu a často jsou vystaveny nelidskému a ponižujícímu zacházení.

 

 

 

Tip na film: Lilja 4-ever (Švédsko, 2002), Andělé Slunce (Brazílie, 2006)

 

Mezinárodní den:

11. 1. - National Human Trafficking Awareness Day (USA).

18. 10. - Evropský den boje proti obchodování s lidmi (EU Anti - Trafficking Day). Slaví se od roku 2007.

 

Komentáře:

Přidat komentář