10 mýtů o trestu smrti

Krátce před vydáním výzkumné zprávy Amnesty International o trestu smrti v roce 2014 Samantha Bartlett, interní stážistka australské Amnesty, vyvrací 10 celosvětově rozšířených mýtů o této formě trestu.

 

Mýtus č. 1 – Pouze zlí lidé, kteří spáchali strašlivý zločin, jsou popravováni

Pravda: Trest smrti je po celém světě vynášen nad pachateli mnoha různých zločinů, přičemž ne všechny se dají označit za strašné. V mnoha státech, jako je například Irán a Súdán, čelní představitelé státu trestají smrtí své politické odpůrce. V Severní Koreji byli veřejně popravováni občané, kteří komunikovali s osobami žijícími za hranicemi Severní Koreje.

I v případě, že daný jedinec opravdu spáchal nejhorší možný zločin, nelze na něj nahlížet jen a pouze jako na chladnokrevného vraha. Mnoho vězňů čekajících v USA na vykonání trestu smrti bylo před spácháním zločinu vystaveno různé formě zneužívání nebo týrání, a jsou tak produktem prostředí, ve kterém docházelo k formování jejich osobnosti.

Výzkumy rovněž dokazují, že jedinci jsou schopní změny. Na základě rozhodnutí Nejvyššího soudu USA z roku 1972, kterým byl pozastaven výkon trestů smrti z důvodu svévolného a krutého využívání této formy trestu americkými soudy, došlo k propuštění 322 vězňů čekajících v celách smrti. Jen 5 z těchto 322 propuštěných vraždilo znovu. Naprostá většina z nich byla schopná resocializace. A většina z nich také velmi litovala svých činů.

Tato fakta dokládají, že většina z osob, které spáchaly násilný trestný čin, nejsou nutně „ti špatní“. A jsou také důkazem toho, že uvěznění za násilné trestné činy je vhodnějším trestem než poprava.

 

Mýtus č. 2 – Pouze lidé, kteří jsou skutečně vinní, jsou odsouzeni k trestu smrti

Pravda: Žádný justiční systém není neomylný a ne všichni jedinci, kteří jsou odsouzeni k trestu smrti, se opravdu provinili zločiny, za které byli odsouzeni.

Od roku 1973 bylo jen v USA osvobozeno 144 vězňů původně čekajících na vykonání trestu smrti. Dokud v systému trestního soudnictví bude docházet k chybám, přetrvává i možnost popravení nevinných lidí.

 

Mýtus č. 3 – Procesy s odsouzenci na trest smrti jsou spravedlivé

Pravda: Mnoho lidí na celém světě je popravováno na základě hrubě nespravedlivých soudních procesů a/nebo poté, co byli vystaveni trýznivému mučení. Tři státy s nejvyšším počtem poprav – Irák, Irán a Čína – vykonávají tresty smrti za nevyjasněných okolností.

Shafqat, čtrnáctiletý chlapec, momentálně čeká v Pákistánu na vykonání rozsudku smrti poté, co se po 9 dnech mučení přiznal k únosu a neúmyslnému zabití.

 

Mýtus č. 4 – Trest smrti se týká všech bez rozdílu

Pravda: Lidem, kteří jsou usvědčeni ze stejných zločinů, je často udělen rozdílný trest, a to nejen v porovnání s ostatními zeměmi světa, ale i v rámci jednoho státu. Výzkumy naznačují, že jedincům je častěji udělen trest smrti, pokud jsou chudí nebo patří k rasové, etnické či náboženské minoritě. Důvodem pro tento „dvojí metr“ je jednak to, že jedinci z chudších, marginalizovaných skupin mají těžší přístup ke zdrojům, které jsou potřebné k vlastní obhajobě, a také proto, že diskriminace je nedílnou součástí soudnictví.

 

Mýtus č. 5 – Popravy jsou humánní

Pravda: U všech typů poprav existuje riziko, že způsobí oběti extrémní bolest. To platí zejména pro popravy oběšením, zastřelením, ukamenováním a setnutím. Dokonce i smrticí injekce, které jsou považovány za nejhumánnější způsob trestu smrti, s sebou stále nesou riziko neskutečné bolesti, a to zejména v případě, kdy látka, která má člověka uspat, nezafunguje správným způsobem.

 

Mýtus č. 6 – Trest smrti je efektivním odstrašujícím prostředkem pro páchání násilných trestných činů

Pravda: Neexistuje žádný přesvědčivý důkaz o tom, že trest smrti je efektivním odstrašujícím prostředkem proti páchání násilných zločinů. Mnoho vražd je spácháno v situaci, kdy je pachatel vystaven velkému emočnímu stresu nebo je pod vlivem drog – tedy za situace, kdy si plně neuvědomuje důsledky svého jednání.

Výzkumy ukazují, že trest smrti neodrazuje od zločinu efektivněji než ostatní tresty.

Zpráva OSN z roku 1988 tvrdí „…není rozumné přijmout hypotézu, že trest smrti odrazuje od spáchání vraždy v nepatrně větším rozsahu než hrozba a použití doživotního vězení, jež je všeobecně chápáno jako nižší forma trestu“.

V Kanadě ve skutečnosti od roku 1975, kdy byl trest smrti zrušen (k úplnému zákazu trestu smrti došlo o rok později, v roce 1976), kleslo procento vražd o 40 %. Výzkumy z ostatních zemí rovněž neprokázaly, že zrušení trestu smrti způsobuje nárůst zločinnosti.

Užívání trestu smrti tedy nemůže být přisuzována jakákoli zásluha za vytváření bezpečnějšího prostředí ve společnosti.

 

Mýtus č. 7 – Trest smrti je účinnou prevencí teroristických akcí

Pravda: Je vysoce nepravděpodobné, že by hrozba trestu smrti dokázala odstrašit jedince, kteří jsou ochotni zabít nebo zranit jiné z ideologických důvodů. Představitelé z řad organizací bojujících proti terorismu často poukazují na fakt, že jedinci, kteří byli popraveni, mohou být vnímáni jako mučedníci a jejich památka se může stát jednotícím prvkem ideologie nebo organizace. Ozbrojené opoziční skupiny také využívají popravení svých bojovníků jako ospravedlnění odvetných akcí vůči vládnoucímu režimu, čímž dochází k neustálému roztáčení spirály násilí.

 

Mýtus č. 8 – Poprava je levnější než věznění

Pravda: Přinejmenším v USA je proces k dosažení odsouzení jedince k trestu smrti mnohem dražší než doživotní věznění pachatele. Takový soudní proces je totiž mnohem delší a komplikovanější. Komise pro férový výkon spravedlnosti státu Kalifornie (California Commission on the Fair Administration of Justice) odhaduje, že jen v Kalifornii soudní proces, při němž je vyřčen rozsudek trestu smrti, stojí přibližně o 1,1 milionu dolarů více než proces, ve kterém soud udělí jiný trest. Komise dále odhaduje, že existence trestu smrti v soudním systému Kalifornie, stojí tento stát ročně zhruba o 125 milionů dolarů více než samotné náklady na doživotní věznění. Tyto peníze by mohly být použity na včasnou prevenci a vývoj intervenčních strategií, které mohou pomoci předcházet zločinům, za jejichž spáchání hrozí trest smrti, a snížit tím počet odsouzenců čekajících v celách smrti.

 

Mýtus č. 9 – Trest smrti nabízí spravedlnost pro rodiny obětí

Pravda: Ne všechny rodiny obětí jsou zastánci trestu smrti. Mezinárodní hnutí proti trestu smrti zahrnuje mnoho jedinců, kteří ztratili své milované při násilném trestném činu, a přesto, ať už z náboženských, nebo etických důvodů, nejsou zastánci trestu smrti. Organizace Rodiny obětí vražd za lidská práva (Murder Victims´Families for Humans Rights) založená v New Hampshire, stojí v čele hnutí zasazující se o zrušení trestu smrti v USA.

 

Mýtus č. 10 – Trest smrti je v pořádku, dokud se těší většinové podpoře společnosti

Pravda: Historie nám nabízí nespočet příkladů, kdy došlo k porušení lidských práv za podpory tehdejší většinové společnosti – zcela zřejmé jsou příklady otroctví, lynčování a rasové segregace. Trest smrti je porušením práva na život, zakotveném ve Všeobecné deklaraci o lidských právech OSN. Je rovněž krutý, nelidský a ponižující.

Amnesty International je zásadně proti trestu smrti, bez ohledu na to, kdo je obviněn, o jaký se jedná zločin či zda je daná osoba vinna nebo nevinna, a roli nehraje ani metoda popravy. I přes podporu široké veřejnosti by trest smrti neměl být za žádných okolností chápán jako akceptovatelná forma penalizace.


Zdroj: https://www.amnesty.org

 

Kam dál:

Komentáře:

Sofie Kira 12.12.2017 23:30

Nejprve bych chtěla říct že je to pěkný a zajímavý článek,ale na bod 10 mám osobně jiný názor, za předpokladu že by se soudní procesy neprodražovaly a neprodlužovaly i na desítky let bych s trestem smrti pro určité pachatele souhlasila. Píšete že "trest smrti je porušením práva na život" to souhlasím, ale k trestu smrti jsou odsuzováni (převážně) vrahové, oni sami porušili právo na život jednoho nebo víc často nevinných lidí. A podle deklarace OSN ti zavraždění lidé měli stejné právo na život které jim bylo upřeno vrahem, jak říkal už první zákoník "oko za oko, zub za zub" (chápu že se jim v dnešní společnosti nemůžeme řídit..) stát stejně upře právo na život vrahovi.

Heinz Pannwitz 24.06.2021 16:21

Práve sa zase po 55. rokoch vraciame s priateľmi a kolegami ku známej kauze Cervanová. V tejto kauze mali padnúť i dva či tri rozsudky smrti, to je asi málo známe V každom prípade môžem vyhlásiť, že išlo o vykonštruovaný prípad, ktorým s vtedajšia normalizačná moc pokúšala obnoviť odstrašujúce opatrenia päťdesiatich rokov XX. storočia. Nebolo to samoúčelné... Ale každý zločin bude po zásluhe odmenený, ale aj úplne objasnený

Přidat komentář