Co mohu dělat, když se to stane?

Ne každé nadávka, slovní útok nebo urážka je šikana. Toto vše se může řešit domluvou, ale hlavně preventivními opatřeními.

Šikana v pravém slova smyslu je:

•    Když jeden nebo více žáků úmyslně a většinou opakovaně týrá spolužáka či spolužáky a používá k tomu agresi a manipulaci. Vždy jde o převahu síly nad obětí. Nemusí jít vždy jen o převahu fyzické síly, často se jedná o převahu síly psychické, množstevní, mentální nebo mocenské.
•    Oběť vnímá útok jako nepříjemný.
•    Útok může být dlouhodobý, ale i krátkodobý.

Výše uvedené platí na šikanu jako takovou. Kdy ale jako učitel už mohu rozhodnout, že se jedná o šikanu verbální v pravém slova smyslu a kdy o nevinné slovní škádlení?
Hranice je velmi tenká. Všeobecně lze říci, že jakékoliv druhy diskriminace dítěte v podobě slovního a emocionálního ubližování jsou porušením Úmluvy o právech dítěte a ten, kdo takto činní, porušuje dětská práva.

Kdy má pedagog zasáhnout

Úkolem školy je zajistit bezpečí dětí ve škole. Potom učitel musí zasáhnout vždy, když jakýkoliv jedinec útočí slovně na jiné dítě a uráží ho z důvodu jeho rasy, barvy pleti, pohlaví, jazyka, náboženství, národnostního, etnického nebo sociálního majetku, tělesné či duševní nezpůsobilosti, rodu a postavení dítěte, postavení rodičů nebo členů rodiny. Tedy není možné, aby učitel nezasáhl, pokud slyší i pouhou sprostou nadávku, kterou se žáci vzájemně častují, a to i v době, kdy nevykonává přímou výchovně vzdělávací činnost. Musí zasáhnout vždy, kdy je fyzicky přítomen na pracovišti.

Také se zkusme na nadávky a urážky podívat z pohledu dospělých. Bude-li vám jako dospělému jiný dospělý sprostě nadávat, budete se bránit. Podniknete kroky k tomu, abyste tento jev zastavili. Obrátíte se na Policii ČR, na Městský úřad, státní zastupitelstvo atd. Dítě, kterému je od spolužáků nadáváno, se nemá kam obrátit, musíte zasáhnout vy jako učitel.
Pedagogický pracovník, kterému bude znám případ šikanování a nepřijme v tomto ohledu žádné opatření, se vystavuje riziku trestního postihu pro neoznámení, případně nepřekažení trestného činu (§ 168, 167 tr. zákona). V úvahu přicházejí i další trestné činy jako např. nadržování (§ 166 tr. zákona) či schvalování trestného činu (§ 165 tr. zákona), v krajním případě i podněcování k trestnému činu (§ 164 tr. zákona). Skutkovou podstatu účastenství na trestném činu (§ 10 tr. zákona) může jednání pedagogického pracovníka naplňovat v případě, že o chování žáků věděl a nezabránil spáchání trestného činu, např. tím, že ponechal šikanovaného samotného mezi šikanujícími žáky apod.

Opravdová a účinná pomoc vyžaduje, abychom viděli každý konkrétní případ zvenčí i zevnitř a postihli ho ze všech tří praktických hledisek.

•    Šikanování jako nemocné chování - z tohoto pohledu se potom rozlišuje šikana na přímou a nepřímou, fyzickou a verbální, aktivní a pasivní. Všechny tři skupiny se různě kombinují, přičemž kombinací vznikne osm typů prekriminálního a kriminálního chování označovaného jako šikana. U verbální šikany hovoříme o typech: verbální přímá aktivní (oběti je nadáváno, je urážena, zesměšňována), verbální aktivní nepřímá (oběť je pomlouvána, rozšiřování kreseb, básní, psaní hanlivých nápisů), verbální pasivní přímá (neodpovídání na otázky, na pozdrav), verbální pasivní nepřímá (spolužáci se nezastanou oběti, je-li nespravedlivě z něčeho obviněna, nebo je obviněna z toho, co provedli agresoři).

•    Šikanování jako závislostní chování - zde je důležité si uvědomit, že agresor skrývá svůj strach, své obavy a využívá strachu druhého. Postupem času si  začne vytvářet závislost na šikanování (potřebuje šikanovat, aby mu bylo dobře, aby byl sám v klidu) a začne vznikat závislost oběti na agresorovi (potřebuje být šikanována a sama vyhledává agresora).

•    Šikanování jako porucha vztahů ve skupině - toto hledisko bývá často opomíjeno, a to hlavně při nápravě. Šikana narušuje dynamiku skupiny, vývoj skupiny, vztahy ve skupině. Překopává cíle skupiny. Největší škodou potom je, že skupina přijme nevhodné a agresivní chování jako normu.

1.    Musím být připraven změnit profesi. Místo pedagoga se stávám laickým kriminalistou a psychoterapeutem. Budu postupovat podle vyšetřovací strategie a taktiky. Budu vždy poskytovat ochranu a emoční podporu obětem, které se často nacházejí v krajní nouzi. Budu se časově angažovat a musím být ochoten svůj čas věnovat řešení problému a budu citově zainteresován.

2.    Kdy vyšetřovat? Existují dva hlavní důvody – přímo alarmující signály (informace od rodičů, náhlé provalení, zoufalá reakce oběti) a nepřímo varující signály (nenápadné projevy šikanování v přítomnosti učitele, skryté volání oběti o pomoc). Tyto signály je nutné brát za každých okolností vážně, situaci prověřit na základě strategie vyšetřování a zvolit poté vhodnou formu nápravy. Při hodnocení jakékoliv agrese vždy posuďte, zdali se jedná o znaky šikanování – samoúčelnost agrese a nepoměr sil.

3.    Diagnostika šikany je nesmírně důležitá, protože na základě závažnosti nevhodného chování (stupně šikany) volí učitel způsob řešení. Při závažných případech mu nepřísluší řešit šikanu, musí informovat orgány činné v trestním řízení, protože šikana je trestný čin. Nejčastěji se jedná o trestný čin vzbuzení důvodné obavy, ublížení na zdraví, poškozování cizí věci, omezování osobní svobody. Vyšetřování šikany je náročné, protože se při něm pracuje s dynamikou skupiny a je potřeba použít speciálně diagnostické metody.

Při diagnostice je třeba se zaměřit na následující:

•    Odhad škod

Odhad škod můžeme rozdělit do dvou skupin:
-   Počáteční onemocnění, kdy normy, hodnoty a postoje šikanování nejsou přijaty celou skupinou.
-   Pokročilé onemocnění, kdy normy, hodnoty a postoje šikanování jsou přijaty většinou, nebo všemi členy skupiny.

•    Doba, po kterou nevhodné chování trvalo.
•    Počet obětí a agresorů.

Co je potřeba zajistit:

•    Zajistit ochranu obětem.
•    Nedělat žádné zásadní kroky ve vyšetřování, pokud nemáme odpovídající výcvik a zkušenosti.
•    Zajistit spolupráci s odborníkem.

4.    Strategie vyšetřování vychází z tvrdé reality - jako učitel si musím být jist, že zvládám vyšetřovací metody, že jsem ochoten věnovat svůj čas a energii vyšetřování, že zvládám zajistit bezpečnost obětem a třídě, že škola dokáže neustále dohlížet na danou třídu a že se v dané třídě po dobu nezbytně nutnou rezignuje na vzdělávací proces a převládá výchovná složka. Musím mít podporu kolegů a vedení školy. Strategie vyšetřování vždy zahrnuje následujících pět kroků:

•    rozhovor s informátory a oběťmi,
•    nalezení vhodných svědků,
•    rozhovory se svědky,
•    zajištění ochrany obětem,
•    rozhovor s agresory.

5.    Volba metod a forem práce

•    Metoda restrikce – je hojně využívána, má své pevné místo, musí být bezchybně zvládnutá. Záměr při této metodě je jednoduchý – pomocí trestu a strachu přinutit viníky k zastavení agresivního chování a k dodržování platných společenských a právních norem.

•    Metoda usmíření – při ní dochází ke změně uvnitř skupiny. Pracuje se s dynamikou skupiny. Použití této metody je omezené, lze ji uplatnit jen v některých případech šikany a pedagog musí být v této metodě proškolen.

•    Vrstevnický program –další metoda, která může pomoci léčbě šikany, neprovádí ji třídní učitel, ale etoped.

•    Práce se skupinou – vždy provádí etoped, případně psycholog ze SVP, navazuje třídní učitel.

•    Oznámení orgánům činným v trestním řízení.

Při výskytu šikany je vhodné projít se třídou vhodným programem zaměřeným na specifickou situaci a typ šikany oné konkrétní třídy.

Programy pro třídy musí splňovat následující podmínky:

•    Musí mít přímý a explicitně vyjádřený vztah k určité formě rizikového chování a tématům s ním spojeným.

•    Realizace musí být jasně časově a prostorově ohraničena a měla by procházet od zmapování potřeb, vytvoření plánu programu a jeho přípravy přes   provedení a zhodnocení programu až k návaznosti programu.

•    Musí být zacílen na jasně ohraničenou a definovanou cílovou skupinu.

•    Musí respektovat specifické problémy a potřeby cílové skupiny.

•    Musí být dostupný a respektovat základní práva účastníků programu.

•    Musí obsahovat organizační zajištění a vymezovat ekonomické a personální požadavky.

•    Musí být součástí širšího preventivního působení.

Ve třídě osmého ročníku se začaly objevovat nevhodné poznámky směrem ke dvěma dětem vietnamské národnosti. Učitelka vše včas zachytila a rozhodla se situaci řešit.
Ve třídě se začalo pracovat s programem zaměřeným na stereotypy, v hodinách společenských věd a jazykových věd se pedagogové zaměřili na specifika etnik, národností, jejich historii, kulturu a zvyky.
Na škole byly uspořádány dvě oslavy vánočních svátků a příchodu nového roku. Jedna byla podle většinové společnosti, jedna byla v gesci menšinového etnika.
Situace se ve třídě zklidnila. Práce se stereotypy pokračovala 6 měsíců.

Žáci si nadávají o přestávce, nebo se pouze titulují specifickými jmény s vulgárním podtextem.
Řešení: učitel se ohradí proti tomuto jednání s tím, že tato vulgarita je nepřijatelná a vadí učiteli. Tím učiní žáky odpovědnými za své chování.

Žáci se posmívají premiantovi třídy.
Řešení: zaměřit práci se třídou na důležitost vzdělávání, uplatnitelnost v praxi lidí s vyšším vzděláním, zavést příklady v hodinách matematiky zaměřené na financování chodu rodiny, pracovat se vztahy ve třídě.

Dívce se spolužáci posmívají, že je tlustá a smrdí.
Řešení: zavést ve třídě program na zkvalitnění třídního klimatu, zesílit dozory.

Učitel přijde na začátek hodiny do třídy a oznámí, že bude zkoušet. Od třídy se mu dostane několikrát za sebou dobrý typ na žáka, kterého má vyvolat.
Řešení: nenechat se manipulovat třídou a udělat náhodný výběr zkoušeného.