Její víra v něj dokázala vše změnit

 

Po 46 letech čekání v cele smrti se Hakamado Iwao vrátil domů. To vše díky jeho sestře Hideko a stovkám tisíců zastánců po celém světě.

 

Zastánci Hakamada Iwai se najdou i mezi slavnými lidmi. Celebrity – jako například britský herec Jeremy Irons – odsoudili jeho trest jako nespravedlivý. Další ostře kritizovali muka, která musel Hakamada zažívat více než 40 let čekáním na smrt, každé ráno se probouzel s myšlenkou, zdali ten den bude jeho poslední. A 27. března 2014 tento den nadešel. Avšak místo toho, aby se probudil a kráčel vstříc smrti, svobodný opustil brány vězení. Poprvé po 48 letech se mohl vrátit domů.

Jeho propuštění, byť jen podmínečné, je vítězstvím pro stovky tisíc lidí, kteří za ním po celou tu dobu stáli. Třebaže jsou celebrity jeho nejviditelnějšími podporovateli, nikdy by se o něm nedozvěděly, nebýt jedné ženy, jeho sestry Hideko.

Když byl Hakamada, tehdy profesionální boxer, poprvé v roce 1966 zatčen a obviněn z vraždy, patřila Hideko mezi hrstku těch, kdo věřili v jeho nevinu.

Prvních 10 let jsem byla osamělá a izolovaná, úplně bez podpory,“ vzpomíná, „upadla jsem v nemilost, ani jsem nemohla otevřeně říct, že je nevinný.

V roce 1968 byl Hakamada, po násilím vynuceném doznání, odsouzen k trestu smrti. Japonská média jej na základě jeho boxerské kariéry vykreslila jako agresivního zločince. Nicméně Hideko se nenechala odradit a pomalu získala pro svého bratra podporu.

 

Kampaň začíná

Mezi jeho podporovatele patřil i Yamazako Toshiki. O Hakamadovi se doslechl v listopadu roku 1981 a během několika měsíců vznikla s jeho pomocí podpůrná skupina v Shimizu, městě, ve kterém byl Hakamada vězněn. „Hideko znám od první chvíle, kdy jsem se začal v jeho případu angažovat,“ říká Toshiki. „Vždy mě ohromovalo, jak byla silná, duševně i fyzicky. Jen díky ní jsem byl schopný v boji za Hakamada vytrvat.

Toshiki byl jedním z mála, jimž bylo dovoleno Hakamadu navštěvovat i po tom, co mu byl v roce 1980 potvrzen rozsudek smrti. Avšak jak se Hakamadův psychický stav zhoršoval, začal odmítat i Toshikiho návštěvy.

Přese všechno jsem nepřestal do věznice chodit, abych mu ukázal, že není sám a že venku je mnoho lidí, kteří za ním stojí,“ říká Toshiki. „Také jsem mu posílal pohlednice, obrázky a novinové články o vývoji jeho případu.“ Až později Toshiki zjistil, že Hakamada neměl dovoleno dostávat dopisy. „Toto striktní pravidlo, které nedovoluje doručování dopisů odsouzencům na smrt, mě opravdu rozhořčilo.

Šíření solidarity po celém světě

Když byl Hakamada propuštěn, šlo spolu s ním domů i 7 krabic plných dopisů. Mnoho z nich od podporovatelů z řad Amnesty International. Tyto dopisy byly výsledkem kampaní a akcí pořádaných na jeho podporu.

Dopisy z celého světa přicházely do vězení, kde byl Hakamada držen, každý den,“ vysvětluje Wakabayashi Hideki, ředitel japonské pobočky Amnesty International, který vedl kampaň na podporu Hakamady. Členové Amnesty International se do kampaně začali zapojovat od roku 1980. Jako například člen Amnesty, Hans Erdt z Německa, který se o Hakamadovi poprvé doslechl v roce 1999 a v průběhu let napsal mnoho dopisů, petic a zorganizoval mnoho propagačních kampaní na jeho podporu.

Další skupina, která Hakamadovi vyjadřovala svoji podporu ohromným množstvím dopisů, zhruba 48 000 dopisy, byla skupina Donostian – San Sebastian ze Španělska. Iňaki Hernando Laraňaga, koordinátor tohoto hnutí, vysvětluje, že podporovali Hakamadu, protože byl něco jako „aitona“, děd nebo uznávaný starší – čekající na smrt.

„Zvažovali jsme, jak naši podporu vyjádřit organizovaným způsobem,“ říká. „Měli jsme síť 100 lidí, kteří byli ochotni posílat dopisy do Japonska, a taky jsme to tak dělávali. Dopisy odcházely každý měsíc.

 

Umírněné vítězství

Když byl Hakamada, čekající na znovuotevření svého případu, v březnu 2014 propuštěn, jeho zastánci na celém světě oslavovali. „Nadšení však brzy opadlo, když jsme se dozvěděli, že prokurátor se proti rozhodnutí okresního soudu odvolal,“ říká Gill z londýnské Amnesty International. A dodává: „Jsem velice smutná, protože i přesto, že je teď na svobodě, nic mu nemůže vynahradit ta dlouhá léta strávená ve vězení pod hrozbou vykonání trestu smrti.

Dlouhé roky, z nichž mnohé strávil na samotce, zcela zničily Hakamadovo duševní zdraví. „Myslí si, že případ vyhrál, a že už se nikdy do vězení nevrátí,“ říká Hideko. „Jediné, co teď dělá, je, že chodí kolem dokola místnosti a následně chvíli odpočívá, stejně jako ve vězení. Nesleduje televizi, nečte noviny. Myslím, že jeho uzdravení potrvá velmi dlouho.

Tento trpělivý přístup, plný porozumění, plně charakterizuje vztah Hideko ke svému bratrovi. Nyní, ve věku 81 let, je tato žena, která zasvětila celý svůj život boji za propuštění bratra, schopná přijmout i fakt, že on už ji v podstatě nepoznává.

Její pouto k němu zůstává stále neporušené. „Za posledních 15 let jsem ho sotva viděla, protože se odmítal sejít,“ říká Hideko, „Ale stále je to můj bratr Iwao, i po 48 letech odloučení.

 

Časová osa

10. 3. 1936

Datum narození Iwaa Hakamady.

Srpen 1966 Zatčen, obviněn z vraždy svého nadřízeného a tří dalších lidí.
11. 9. 1968 Odsouzen k trestu smrti na základě vynuceného přiznání.
Květen 1976 Podává neúspěšné odvolání proti rozsudku smrti.
Listopad 1980 Nejvyšší soud zamítá druhé odvolání, potvrzuje rozsudek smrti, Hakamada přemístěn na samotku.
Leden 1981 Amnesty začíná sledovat Hakamadův případ.
Duben 1981 Hakamada požaduje znovuobnovení soudního řízení.
Srpen 1994 Odmítá přijímat návštěvy sestry a tří dalších lidí, požadavek na znovuobnovení soudního řízení zamítnut okresním soudem.
Leden 1995 Hakamadův případ zahrnut do agendy Amnesty zabývající se zlepšením podmínek vězňů čekajících v japonských věznicích na vykonání trestu smrti.
Duben 1998 Stává se jedním z případů celosvětové kampaně Amnesty pomáhající vězňům, kteří se snaží odvolat proti svému rozsudku.
1998–1999 10 000 lidí podepisuje petici požadující znovuobnovení jeho soudního řízení.
Srpen 2004 Nejvyšší soud v Tokiu zamítá žádost o znovuobnovení procesu.
Říjen 2007 Hakamadovi je diagnostikována duševní choroba způsobená dlouhodobým vězněním.
Leden 2008 Hakamadovi je diagnostikován „Ganserův syndrom neboli syndrom pseudodemence“ rovnající se „stavu šílenství“.
Prosinec 2008 Hamakadův případ se objevuje v kampani Amnesty International „Write for Rights“, celosvětovém maratonu v psaní dopisů za nespravedlivě vězněné.
Prosinec 2012 Jeho případ se objevuje v maratonu „Write for rights“ pořádaným britskou Amnesty International.
Leden 2014 Více než 40 000 lidí po celém světě podepsalo petici japonské Amnesty International požadující znovuobnovení soudního procesu s Hakamadou.
27. 3. 2014 Bylo dosaženo obnovení soudního procesu, Hakamada podmínečně propuštěn na svobodu ve věku 78 let a po 48 letech strávených za mřížemi.

 

Zdroj: Převzato a redakčně upraveno z anglického originálu publikovaného v časopisu Wire 09/10 2014

 

Kam dál:

Komentáře:

Zatím žádné komentáře...

Přidat komentář